Teorie 30 minut aneb jak milovat své děti, i když máte den blbec

Je to tak jednoduché, přitom na tolik lidí a tak často zapomíná. Být sám se sebou. Jakkoliv rodiče milují své děti tou nejhlubší láskou, někdy i mezi nimi vypukne ponorka. Přitom stačí jenom 30 minut na restart mysli i citů.

Jsou nepochybně věci mezi nebem a zemí a rozhodně tím nemám na mysli letadla ani parašutisty. Zatím nevyřešenou záhadou pro mě zůstává celkové rozpoložení člověka, se kterým většinou vstává a často v zesílené podobě s ním také uléhá. Praktický příklad. Včera jste měli skvělý den. Vše šlapalo jak na drátkách, žádný pojeb v práci, kafíčko nebo sport po džobu, super odpo s rodinou nebo přáteli. Zkrátka balada.

Druhý den se vzbudíte a všechno vás štve. Nechce se vám mluvit, mračíte se, cítíte se bez energie, nejradši byste se vybodli na všechny povinnosti a zůstali zalezení doma v posteli. Fyzicky vás přitom nic nebolí a během vaší noci se nic zvláštního nestalo….Houstone. Víte, že k blbé náladě není vlastně důvod, pijete freshe, jíte samé zdravotiny, cvičíte jógu, rozvíjíte pozitivní myšlení, ale stejně je to v den blbec úplně k ničemu.

Emoce na Emoci, Problém na Problém

Na vině může být hormonální bouře, horko nebo zima venku, a možná vás úplněk (jo, mluvím o Měsíci) okradl o slušnou dávku melatoninu a třeba až 30% hlubokého spánku, což člověku na dobré náladě nepřidá*. A jak to v životě občas chodí, může se to skládat. Když do silného základu v podobě horšího spánku a rozstřelených hormonů přidáte nerudného potomka číslo jedna, ba co víc nerudnějšího potomka číslo dva a víc, odečtete manžela na služební cestě, máte zaděláno na problém.

Ale může být i hůř. Číslo jedna i dvě mohou být nemocné a venku totální slota.
V takových chvílích šedý svět překryje super-černý filtr a vyčerpané mamince začínají rupat nervy. Jsem špatná matka, ptá se? Ale houby. Chlapům v podobných situacích přerůstá vše přes hlavu úplně stejně, jen možná nemají takový problém volit tvrdší utišující prostředky v případě, že nerudnost potomků nemá žádnou spojitost s jejich fyzickým zdravím.

Jde o momenty, kdy čapnete potomka za ruku a pronášíte věty typu: Já tě tady nechám a klidně si řvi hodinu. Až přijdeš na to, co děláš špatně a jak se chovat, čekám dole. Můžete mít načtených tisíce knih o výchově, můžete se tisíckrát přesvědčovat, že rozvinete svůj ZEN a se stoickým klidem zvládnete i projevy dětské zpupnosti a první malinkou ochutnávku puberty, ale stejně na tyhle momenty někdy dojde.

Uklidni se, nebo…

A není to žádná tragédie. Vy máte na blbý den úplně stejné právo jako váš potomek. Jo, jste dospělí, moudří a láskyplní, pokud ovšem dítě 20x za sebou překročí hranici a nakonec tuto z jakéhokoliv důvodu přeskočí o kilák, nervy vám rupnou naprosto pochopitelně. Praskali mým učitelům i rodičům, babičce i dědovi, strýcům i tetám, ale u psychiatra jsem kvůli tomu neskončil. Naopak jsem se naučil dobře rozeznávat, kde vede hranice a kde svým chováním začínám ubližovat druhým. A to jsem nechtěl.

Každopádně se konečně dostávám k jádru jezevčíka (jsou mi bližší než pudlové, tak pardon) a to své teorii 30 minut. Jde o čistě empirickou záležitost (vypozorovanou a vyzkoušenou), která sice neprošla studií, no asi stokrát jsem si ověřil, že funguje. Situaci, kdy teorie 30 minut vstupuje v platnost, poznáte podle popisu výše. Máma nebo táta začne zvyšovat hlas, odsekávat potomkům a v krajním případě vyhrožovat fyzickým trestem. Klííd, jde o staletími prověřené plácnutí po zadku. Nic drastického.

Tyhle situace u nás zvlášť v druhém těhotenství, kdy se hormonální změny setkávají s emočním a sociálním vývojem naší malé slečny, nastávají několikrát do měsíce. V té chvíli vím, že musím konat. Teorie 30 minut spočívá v tom, že svou manželku či partnerku v zásadě okamžitě odizolujete od ratolestí. Může to vypadat tak, že děti naložíte do auta a odvezete na hřiště, do lesa, vyrazíte na kolo, záleží na vaší fantazii a možnostech.

Třicetiminutové vypnutí pro zachování duševního zdraví

Nebo můžete svou drahou polovičku vyhnat na nákup či kafe s kamarádkou, do kina nebo třeba do práce. Ono vypadnout na chvilku do kanclu od „intenzivních“ miláčků, jejichž potřeby, přání a tužby plníte stovky minut denně, může být parádní relax. Zajímavé na tom je, že podle mého pozorování stačí i pouhých 30 minut, aby se žena dokázala psychicky zregenerovat, zklidnit a opět rozdávat lásku svým potomkům plnými hrstmi.

Tím neříkám, že nemůžete své drahé dopřát hodinu nebo dvě. No kratší čas, kdy může být sama se sebou, dávkovaný v pravidelných intervalech se ukázal jako lepší řešení než velké okno bez dětí jednou za uherský rok. Zkrátka žena má skutečně schopnost během 30 minut vyčistit hlavu, zklidnit emoce a opět se těšit na své děti, i když jsou v ten den na zabití. A BACHA, tohle není výhradně ženská terapie, funguje spolehlivě i na muže.

Na sobě jsem vyzkoušel, že prachsprostý výlet o samotě do sámošky a 25 minut OFF má doslova terapeutický účinek. Když pak můžu vypadnout na hodinu a půl na kolo, sám, do lesa, vracím se jako nový člověk. Jo, asi to není žádná převratná teorie, ale divili byste se, kolik lidí na to zapomíná. Zapomínají na skutečnost, že stokrát nic umořilo osla a neposkytnou svému partnerovi prostor, aby ulevil hlavě a emocím, pokud to zrovna ten den nutně potřebuje.

Stačí dobře naslouchat a být vnímavý potřebám toho druhého. Jako všechno dobré, i tento návyk se vám stokrát vrátí. V DOBRÉM.

*zdroj: https://www.cell.com/current-biology/abstract/S0960-9822(13)00754-9

David Vais

Diskuse (0)

devět − 1 =