Já David

Měl jsem super dětství. Jenže pak můj táta zkrachoval a manželství rodičů kolabovalo. Najednou nebylo nic. Byly to těžké časy. Vlastně skvělé časy. Naučil jsem se překonávat překážky, starat sám o sebe a s pokorou přijímat to, co mi život připravil. Z ustrašeného hocha jsem se přeprogramoval v životního optimistu. Miluji čtení, rád objevuji i spoluvytvářím nové technologie. A věřím. V lidi, energii, vesmír, Boha. Tahle víra mě žene dál a zrcadlí se v mých knihách.

Abychom mohli žít spokojený život, potřebujeme rovnováhu. Zdravotní, finanční, partnerskou, existenční. Jakékoliv extrémy způsobují disbalance. A ty škodí nám i našemu okolí. S tímto vědomím se ve svém životě snažím hledat rovnováhu mezi intenzivní prací, rodinným a osobním životem. Miluji přírodu a čistit hlavu si vyrážím právě tam. Rád přijímám čistou energii, zbožňuji vůni lesa, louky, zpěv ptáků. Miluji ticho. V tichu přírody si srovnávám dravý tok myšlenek, které generují pulzující metropole a megapole.

Proč píšu?

Napsal jsem tisíce textů. Reportáže, příběhy, úvahy, recenze. Přesto jsem se necítil být autorem, natož spisovatelem. Živit se "obyčejnou" novinařinou či psaním knih mi přišlo limitující. Chceš mít na chleba, napiš článek nebo knížku. Miluji kvalitu a v tomto režimu se produkuje těžko. Pak se mi narodila dcera a s ní přišel silný impulz k autobiografickým textům a přehodnocení pohledu na svět. O něm píšu. O společnosti, rodině, životě. Proto, aby se vám žilo lépe.

Jako táta roku jsem se nenarodil. Dalo mi pořádnou fušku zbavit se vnitřních strachů z teenagerovských let, kdy to u nás doma stálo za houby. Možná i proto jsem raději dlouho makal, než abych přemýšlel nad svatbou a založením rodiny. Pak jsem ovšem potkal anděla, svou milovanou ženu. S andělem po boku člověku naroste sebevědomí. A tak přišla Nina. Naše první dcera. Můj život se otočil vzhůru nohama. Přechod do rodičovského stavu mě zaskočil. Ale zároveň úplně změnil. Rodina se od té chvíle stala mým epicentrem.

Naše moderní životy jsou plné techu a hightechu, cestování, hudby, kultury...a nakupování. Na lusknutí prstu máme vše, na co si vzpomeneme. Stačí kliknout myší a naše touhy jsou naplněny. Do 24 hodin, nebo klidně raději hned. Bohužel nám v záplavě zábavy a tech smyslů i nesmyslů začíná unikat pravá podstata života. Štěstí, harmonie, klid, síla. Naplňující partnerský život a rodina velká přesně tak, jak velí vaše srdce.

Moje knihy

Jsem mětský člověk. Mám rád jeho ruch, rytmus a zrychlený tep. Líbí se mi nadšení a drajf, který se v moderních městech koncentruje. Jsem nadšený podporovatel inovací a změn. Přesto hluboce uznávám venkov. Jeho klid, sílu, čistotu, tradici. Věřím, že potřebujeme kus od každého, abychom v sobě nalezli rovnováhu a harmonii.

Recenze

Recenze: Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le

Recenze: Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le

Přečíst recenzi

Recenze: Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le

Upřímně, Marka a jeho Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le (The subtle Art of not giving a fuck) bych asi vůbec nečetl, kdybych na něj nenatrefil na hajzlu. U tchýně. Jako fakt. Tuhle knížku dostala od svých kolegů na rozlučkovém večírku v práci. Poslední den dvouměsíční výpovědní lhůty. Skvělá terapie. To slovo sedí. Jakkoliv drze totiž název knihy zní a jakkoliv sprostě, často zbytečně, se Mark Manson vyjadřuje, jde ve skutečnosti o dílo celkem hluboké, s prvky psychologie a také určitým filozofickým nádechem. Tedy stručně, není to v žádném případě zbytečné čtení. A to přesto, že je to vlastně celé pořád dokola. Žijeme naše posrané (slovy Marka) životy v představě, že veškeré utrpení a průšvihy padají na naše hlavy, zatímco ostatní, většinou pracháči ze satelitu za městem, mají na zahradě jednorožce, co sere duhu (slovy mojí sestry). Všechno je to přitom úplně jinak. Za všechny své blbé nálady a průšvihy si můžeme sami a jsme za ně i odpovědní. Není nic, co by nám způsobovalo větší bolest, než naše přesvědčení o vlastní nedoceněnosti, ublíženosti či naopak výjimečnosti. Mark nám nalívá čistého vína, když píše, že my všichni včetně jeho samotného, jsme průměrní jedinci, kteří žijou životy jako stamiliony, možná i miliardy ostatních. A smířit se s tím je vlastně první důležitý krok na cestě k seběuvědomění a smíření se sama se sebou. A také k tomu, mít všechno u prdele. To však v jeho náhledu na svět neznamená vysrat se na práci, rodinu, studium a lehnout si s krabičákem za 25 ká k popelnicím, nýbž svobodně si zvolit na čem vám bude a na čem nebude záležet. Vybrat si své hodnoty. A nepřijímat to, co vám říkají ostatní, nebo na čem záleží široké veřejnosti. Osobně razím podobnou filozofii delší dobu, takže můžu zodpovědně potvrdit, že v tomto režimu se budete cítit svobodnější a šťastnější. Mark pro vás má v knize celou řadu dalších doporučení a inspirativních krátkých příběhů. A také celý kýbl peprných slov. Vezmete-li v úvahu, že k vám skrze knihu promlouvá týpek, kterému se v 19 fakt blbě zabil nejlepší kámoš, který měl sex asi s polovinou planety a krátce pobýval snad v 60 zemích, získáte originální pohled člověka, který díky svým eskapádám a cestování má zvláštní způsob nadhledu. A ten vás může posunout. PS: Mark se oženil, usadil a uklidnil. A v tomto režimu napsal tuhle knihu. VERDIKT: DOPORUČUJI K PŘEČTENÍ.

Kde koupit

Recenze: Koncept kontinua

Recenze: Koncept kontinua

Přečíst recenzi

Recenze: Koncept kontinua

Na úvod: Dobrá knížka. Není to tak, že bych si z ní sedl na zadek, nicméně stejně tak nemůžu říct, že by mě zcela minula, nebo alespoň trochu nezasáhla. Zasáhla. Upřímně, pustil jsem se do ní na základě zmínky v nějaké diskusi a vůbec jsem nezkoumal datum vzniku. Rok 1975? Si děláte legraci ne? Co by knížka z dob Studené války mohla mít společného s moderním a rychlým světem 21. století? Jó, přátelé, divili byste se. Musel jsem přečíst hodně stran, abych pochopil, že nejde o soudobou literaturu. Přesto téměř všechno, co v knize zaznívá, platilo např. v UK roku 1975, ale platí stejně nebo ještě víc dnes. Hlavní myšlenka knížky? Přišli jsme o přirozenost, vymysleli moderní a divný systém výchovy v „izolaci“ a přestali používat intuici. Občas milujeme víc své sociální statusy a dokonce domácí mazlíčky než své děti a považujeme kariéru za víc cool než krásnou rodinu. Shrnul bych to tím, že jde o fajn knihu k zamyšlení a myšlenkovému návratu ke kořenům. Určitě bych v ní neviděl doslovný návod, ale zajímavou inspiraci, která vás může posunout v přirozeném růstu. Zároveň pomůže některé rodinné situace řešit s větším nadhledem a přilnout více jeden k druhému. VERDIKT: DOPORUČUJI K PŘEČTENÍ. 

Vaše ohlasy na mé knihy

Pošlete váš ohlas

Vaše hodnocení