David Vais

Upřímně, Marka a jeho Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le (The subtle Art of not giving a fuck) bych vůbec nečetl, kdybych na něj nenatrefil na hajzlu. U tchýně. Fakt. Tuhle knížku dostala od svých kolegů na rozlučkovém večírku v práci. Poslední den dvouměsíční výpovědní lhůty. Skvělá terapie. To slovo sedí. Jakkoliv drze totiž název knihy zní a jakkoliv sprostě, často zbytečně, se Mark vyjadřuje, jde ve skutečnosti o dílo celkem hluboké, s prvky psychologie a filozofickým nádechem. Tedy stručně, není to v žádném případě zbytečné čtení. A to přesto, že je to vlastně pořád dokola. Žijeme naše posrané (slovy Marka) životy v představě, že veškeré utrpení a průšvihy padají na naše hlavy, zatímco ostatní, většinou pracháči ze satelitu za městem, mají na zahradě jednorožce, co sere duhu (slovy mojí sestry). Všechno je to přitom úplně jinak. Za všechny své blbé nálady a průšvihy si můžeme sami a jsme za ně i odpovědní. Není nic, co by nám způsobovalo větší bolest, než naše přesvědčení o vlastní nedoceněnosti, ublíženosti či naopak výjimečnosti. Mark nám nalívá čistého vína, když píše, že my všichni včetně jeho samotného, jsme průměrní jedinci, kteří žijou životy jako stamiliony, možná i miliardy ostatních. A smířit se s tím je vlastně první důležitý krok na cestě k sebeuvědomění a smíření se sama se sebou. A také k tomu, mít všechno u prdele. To však v jeho náhledu na svět neznamená vysrat se na práci, rodinu, studium a lehnout si s krabičákem za 25 kaček k popelnicím, nýbž svobodně si zvolit na čem vám bude a na čem nebude záležet. Vybrat si své hodnoty. A nepřijímat to, co vám říkají ostatní, nebo na čem záleží široké veřejnosti. Osobně razím podobnou filozofii delší dobu, takže můžu zodpovědně potvrdit, že v tomto režimu se budete cítit svobodnější a šťastnější. Mark pro vás má v knize celou řadu dalších doporučení a inspirativních krátkých příběhů. A také celý kýbl peprných slov. Vezmete-li v úvahu, že k vám skrze knihu promlouvá týpek, kterému se v 19 fakt blbě zabil nejlepší kámoš, který měl sex asi s polovinou planety a krátce pobýval snad v 60 zemích, získáte originální pohled člověka, který díky svým eskapádám a cestování poskytuje zvláštní způsob nadhledu. A ten vás může posunout. PS: Mark se oženil, usadil a uklidnil. A v tomto režimu napsal tuhle knihu. VERDIKT: DOPORUČUJI K PŘEČTENÍ.

Na úvod: Dobrá knížka. Není to tak, že bych si z ní sedl na zadek, nicméně stejně tak nemůžu říct, že by mě zcela minula, nebo alespoň trochu nezasáhla. Zasáhla. Upřímně, pustil jsem se do ní na základě zmínky v nějaké diskusi a vůbec jsem nezkoumal datum vzniku. Rok 1975? Si děláte legraci ne? Co by knížka z dob Studené války mohla mít společného s moderním a rychlým světem 21. století? Jó, přátelé, divili byste se. Musel jsem přečíst hodně stran, abych pochopil, že nejde o soudobou literaturu. Přesto téměř všechno, co v knize zaznívá, platilo např. v UK roku 1975, ale platí stejně nebo ještě víc dnes. Hlavní myšlenka knížky? Přišli jsme o přirozenost, vymysleli moderní a divný systém výchovy v „izolaci“ a přestali používat intuici. Občas milujeme víc své sociální statusy a dokonce domácí mazlíčky než své děti a považujeme kariéru za víc cool než krásnou rodinu. Shrnul bych to tím, že jde o fajn knihu k zamyšlení a myšlenkovému návratu ke kořenům. Určitě bych v ní neviděl doslovný návod, ale zajímavou inspiraci, která vás může posunout v přirozeném růstu. Zároveň pomůže některé rodinné situace řešit s větším nadhledem a přilnout více jeden k druhému. VERDIKT: DOPORUČUJI K PŘEČTENÍ.